Na pravou míru

Bylo nebylo, psal se rok 2008, a v jedné chaloupce se narodilo Nařízení. Mnoho lidí a aktivistů se z jeho zrození radovalo. Vždyť na něj tak dlouho čekali! Protože s ním přišla naděje, že některé sporné a zdraví nebezpečné látky se nebudou smět používat. Třeba ty, které napadají genetický materiál v buňkách a mohou způsobit i neplodnost (pro fajnšmekry: říká se jim "genotoxické"). Nutno dodat, že novorozeně nebylo žádný ranař. Spíš drobeček, který šel na všechno pomalu. Dal všem (státům EU) čas až do svých 10. narozenin. Až po vypršení tohoto přechodného období (tedy 22. dubna 2018) se budou smět nadále používat jen ty látky, u kterých si výrobci zažádají o povolení, obdrží ho, a látky budou zařazeny na oficiální seznam povolených. Jenže leckdo v té době ještě spal. Až v roce 2016 dodala Asociace výrobců příchutí Evropské agentuře pro bezpečnost potravin (EFSA) všechny nutné podklady, na základě kterých bylo možné vypracovat posudek. Týkal se opravdu mnoha látek, zdaleka ne jen rumové příchuti. Po zveřejnění výsledků v ČR vypukla panika. Chytlavé heslo: Brusel proti české národní mňamce! Zatrhne rumové aroma, sbohem chuť vánočního cukroví.
Chceme to uvést na pravou míru: NESMYSL! Realitu lze popsat na jednom řádku: Komise nic nezakázala. Teprve se jedná a do dubna 2018 se musí vyjasnit, za jakých podmínek by bylo možné toto aroma používat po vypršení desetileté lhůty. Hledání náhražek navíc jede na plné obrátky, a to i v Rakousku a Německu, na které se vztahují stejná pravidla jako na nás.

A teď humor stranou, o co přesně jde.

Pod tlakem evropské veřejnosti, která se stále víc zajímala o to, co jí a pije, bylo členskými státy EU v roce 2008 schváleno tzv. nařízení o ochucovadlech(link is external). Značně se zpřísnila pravidla pro používání tzv. "éček" a označování potravin obecně.

V případě ochucovadel, jako např. rumová tresť, bylo dohodnuto, že výrobci mají 10 let (od 2008 do 2018), aby požádali o povolení ochucovadla používat. Teprve v roce 2016 o povolení používat rumovou tresť požádala evropská asociace výrobců ochucovadel. Čeští výrobci jsou jejími členy.

Evropská agentura pro bezpečnost potravin (EFSA) tak mohla vypracovat vědeckou studiiVyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••, kterou zveřejnila v létě 2017. Studie v rumové tresti identifikovala tři látky, které mají genotoxický účinek, tedy schopnost narušit genetický materiál živých buněk. Panel expertů proto povolení rumové tresti nedoporučil.

Evropská komise nyní jedná o výsledcích studie s členskými státy, včetně České republiky, a do dubna 2018 musí dle zákona rozhodnout, zda tresti povolení udělit či nikoliv.

Výrobci, kteří rumovou tresť používají, momentálně aktivně hledají její přírodní náhražky, které nebudou zdraví škodlivé. Týká se to výrobců nejvíce v Německu, Rakousku, Rumunsku a samozřejmě v České republice.

Co se traduje?

Brusel zakáže používat výkonné vysavače

Jak je to doopravdy?

Média v posledních dnech publikovala několik článků informujících o zákazu prodeje výkonějších vysavačů v důsledku nařízení Evropské unie. Evropská unie usiluje o snižování spotřeby elektrické energie a ve skutečnosti bylo přijato na základě dohody představitelů vlád členských států a poslanců Evropského parlamentu nařízení o ekodesignu, které omezí energeticky neúsporné přístroje bez vlivu na jejich výkon.

Vysvětlení:

Evropská unie dlouhodobě podporuje omezování energeticky neúsporných přístrojů. Aby dramatický nárůst spotřeby energie při luxování omezila, Evropská komise po konzultaci s výrobci a spotřebiteli navrhla pravidla, která omezí prodej energeticky neúsporných přístrojů. Už od září 2014 se mohou prodávat vysavače s příkonem maximálně 1600 wattů. Od 1. září 2017 se dále limit sníží na max. 900 wattů, přičemž se naopak zvýší požadavky na schopnost odstraňovat prach.  Je důležité zdůraznit, že to, co rozhoduje o účinnosti vysavačů, je sací výkon a konstrukce celého přístroje, které nařízení nijak neomezuje, a ne příkon vyjádřený ve wattech. Vyšší příkon tedy není zárukou lepšího sacího účinku, ale s jistotou se projeví na účtu za elektřinu. Právní předpisy dále upravují schoponost odstranit prach, emise prachu (důležité pro astmatiky), úroveň hluku a životnost motoru. Změny se netýkají tyčových, robotických vysavačů, vysavačů pro mokré a suché čištění nebo průmyslových a venkovních vysavačů.

Na vysavačích budou také uvedeny energetické štítky podle energetické efektivnosti. Podobný systém se už osvědčil u ledniček, mrazáků a praček. Od doby, kdy byly zavedeny, se jejich spotřeba snížila na třetinu. Jen dva roky poté, co byly podobné předpisy zavedeny pro televizory, se 70 % prodávaných přístrojů vešlo do nejvyšší třídy energetické účinnosti.  

Přijatá opatření pro energeticky neúsporné přístroje mohou do roku 2020 snížit roční spotřebu elektrické energie v evropských domácnostech o 30 % a emise o 15 %. Oproti scénáři bez opaření se jedná o úsporu elektřiny ve výši 19 TWh, což odpovídá roční spotřebě asi 5 milionů evropských domácností.

Legislativní souvislosti

Tato pravidla nejsou nová. Byla schválena již v roce 2013 po důkladném testování a širokých konzultacích s odborníky z různých zemí EU, které probíhaly v roce 2010 a 2011. Sami zástupci výrobců vysavačů uvedli, že dávají přednost regulačním opatřením před dobrovolnými dohodami („samoregulace“). Výrobci a spotřebitelské organizace se jednomyslně vyslovily pro to, aby u vysavačů byly zavedeny požadavky na ekodesign v kombinaci se systémem štítkování.

Více informací:

Vysvětlující dokument na stránkách Evropské komise (v angličtině)

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 666/2013 ze dne 8. července 2013, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign vysavačů

Co se traduje?

Konec hranolek, brambůrků, chleba a kávy v EU

Jak je to doopravdy?

Jeden z hoaxů, který proběhl v letních měsících médii, se týkal smažených, pečených a pražených potravin, jako jsou hranolky, brambůrky či dokonce chléb a káva. Evropská unie měla podle těchto poplašných zpráv tyto pochutiny zakázat. Tak to samozřejmě vůbec není. Evropská komise v žádném případě neplánuje zakázat výrobu či prodej výše uvedeného. Celá problematika se týká rakovinotvorné látky akrylamid, který vzniká přirozeně při zpracování potravin za vysokých teplot. Podle nového nařízení by měli provozovatelé potravinářských podniků učinit povinná opatření ke snížení přítomnosti akrylamidu, a to v závislosti na velikosti a povaze jejich zařízení.

Vysvětlení:

Rakovinotvorný akrylamid je látka, která vzniká z přirozeně se vyskytujícího asparaginu (aminokyselina) a sacharidů při zpracování potravin za vysokých teplot, jako je smažení a pečení, zejména ve výrobcích z brambor, cereálií, v kávě a kávovinových náhražkách. Akrylamid tak pro člověka může při konzumaci představovat zdravotní riziko. EU řadí ochranu spotřebitelů mezi nejvyšší priority, a proto se pracovní skupina EU zaměřila na snížení této látky v potravinách. 

EK ve snaze o zajištění větší bezpečnosti potravin vypracovala doporučení technologických postupů pro provozovatele potravinářských podniků, díky nimž má dojít k omezení přítomnosti rakovinotvorné látky v potravinách. Například v případě hranolek by bylo potřeba brambory nejprve předvařit a následně péct/smažit při teplotě nižší než 175 °C. Neznamená to ovšem omezení tradičních kulinářských postupů a tradičních potravin, jako jsou například belgické dvakrát fritované hranolky. Provozovatelé potravinářských podniků by pouze měli s ohledem na kulinářské postupy a recepturu tradičních potravin uplatňovat opatření ke zmírnění výskytu akrylamidu bez změny povahy vlastností pokrmu.

Zdravější hranolky, brambůrky nebo lahodnější kávu si tak budete moci dopřávat dál.

Legislativní souvislosti

Diskuse EU se členskými státy probíhaly na toto téma po dobu 2 let, včetně veřejných konzultací (kdy mohl každý občan čl. státu vyjádřit svůj názor) s přijetím připomínek. Pro přijetí doporučení následně hlasovala také Česká vláda. Rozhodnutí o tomto doporučení tak v konečném důsledku není žádným překvapením. Dohodnuté znění nařízení bude předloženo Radě a Evropskému parlamentu k posouzení. Nařízení by mohlo vstoupit v platnost na jaře roku 2018.

Více informací:

Tisková zpráva - Přítomnost akrylamidu v potravinách se sníží díky odhlasování návrhu Komise

Znění nařízení

Informace o AkrylamiduVyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••

Co se traduje?

Brusel zakázal křivé banány a okurky.

Jak je to doopravdy?

Brusel příliš křivé či rovné banány ani křivé okurky nezakázal. Cílem evropské regulace o jakosti banánů a okurek bylo především definovat kritéria pro jednotlivé jakostní kategorie banánů a okurek určených k dodání v čerstvém stavu spotřebiteli a to podle mezinárodních obchodních standardů. V letech 2011 a 2013 bylo nařízení o banánech zjednodušeno. Nařízení o okurkách bylo v roce 2008 zrušeno.

Vysvětlení:

Spolu se vznikem jednotného trhu byla v EU přijata řada pravidel pro standardy kvality ovoce a zeleniny. Smyslem těchto pravidel bylo usnadnit obchod, umožnit spravedlivou hospodářskou soutěž, pomoci výrobcům splnit očekávání spotřebitelů a odstranit nevyhovující produkty z trhu.

Jedním z takových předpisů bylo i nařízení 2257/94 s cílem zajistit, aby byly na trh dodávány banány vyhovující jakosti. Smyslem normy bylo podle stanovených tříd jakosti (výběr, 1. jakost, 2. jakost) odlišit rozdílnou kvalitu banánů s tím, že v nižších kategoriích byly povolené vady tvaru či povrchové vady. Nařízení tedy především definovalo jakostní kategorie, do kterých se banány třídily, aby pro obchodníky i spotřebitele bylo snazší se orientovat na trhu a každý účastník trhu věděl, že prodává nebo nakupuje zboží určité kvality.

Podobným předpisem bylo i nařízení 1677/88, které stanovilo minimální požadavky na okurky určené k prodeji (např. aby okurky byly pevné, čerstvé, neporušené) a specifické požadavky pro jednotlivé kategorie jakosti. Nařízení tedy především definovalo kategorie, do kterých se okurky dělily podle své velikosti, zakřivení a míry poškození. Díky tomu bylo snazší s okurkami na evropském i mezinárodním trhu obchodovat a kupujícím to usnadnilo orientaci v nabídce.

Podobná pravidla navíc již dříve existovala – ovšem na národní úrovni (např. ve Francii, Itálii, Německu a Nizozemsku). Tím, že bylo přijato nařízení na evropské úrovni, došlo ke sjednocení různých národních norem. Pro obchodníky na evropském trhu tak společné nařízení představovalo zjednodušení, protože několik různých předpisů se nahradilo jediným.

Nicméně v reakci na kritiku, že takováto opatření jsou příliš složitá a vedou k plýtvání potravinami, Evropská komise v roce 2008 tuto legislativu přezkoumala a rozhodla se nařízení o okurkách od 1. července 2009 zrušit a spolu s ním i další předpisy týkající se dalších druhů ovoce a zeleniny. Následně byly zjednodušeny také předpisy týkající se jakostních kategorií a obchodních norem pro banány.

Nadále existují podobná pravidla dohodnutá na jiné než evropské úrovni – např. v rámci OSN a OECD. Svá pravidla pro standardy kvality ovoce a zeleniny si vytvářejí i samotné obchodní řetězce.

Více informací:

Zrušené nařízení Komise (ES) č. 1677/88 ze dne 15. června 1988 (pouze v angličtině)

Nařízení Komise (ES) č. 1221/2008, kterým se mění obchodní normy v odvětví ovoce a zeleniny

Co se traduje?

Brusel zakázal domácí zabijačky a laskominy z nich.

Jak je to doopravdy?

Český bulvár v minulosti publikoval několik článků informujících o údajném zákazu pořádání zabijaček v důsledku směrnice EU. S podobným tvrzením vystoupili také někteří čeští politici. Východiskem je tvrzení o jakési směrnici EU o domácích zabijačkách. Tato informace je však zcela nepravdivá – domácí zabijačky nejsou nijak ohroženy. Pořádání domácích zabijaček upravují zákony ČR (zejména zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů neboli veterinární zákon). V důsledku vstupu do EU v roce 2004 a následným členstvím nedošlo v právní úpravě domácích porážek prasat k žádné změně.

Vysvětlení:

Právo EU vepřové hody nezakazuje ani je nijak neupravuje, pouze stanoví pravidla bezpečnosti potravin, ochrany spotřebitele a ochrany zvířat při usmrcování v rámci jednotného trhu. EU ani nezakazuje pořádat vepřové hody jako společenskou akci. Podmínku, aby maso a orgány doma poraženého zvířete byly určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele, stanovují české zákony – současný veterinární zákon i předchozí veterinární zákony (tj. č. 87/1987 Sb. a č. 66/1961 Sb.) už přes 50 let. Ty současně nepřipouštějí pořádání tzv. obecních zabijaček. Vstup ČR do EU ani unijní legislativa přijatá za dobu našeho členství v tomto směru žádnou změnu nepřinesla.

Není ani pravdou, že zabijačku evropské právní předpisy zakazují, zatímco rituální porážku z náboženských důvodů povolují. Skutečnost je taková, že domácí zabijačky i rituální porážky upravují výhradně zákony vnitrostátní. Porážení zvířat je sice upraveno na evropské úrovni nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování, ovšem v textu nařízení (v bodu odůvodnění 18) je výslovně zmíněno, že problematika úpravy porážky pro rituální účely je ponechána na jednotlivých členských státech. Česká legislativa v současné době porážku pro účely náboženských rituálů (k výrobě produktů s označením halal a košer) umožňuje.

Více informací:

Tisková zpráva Státní veterinární správy ČR - Zabíjačky – pseudotéma?(link is external)

Tisková zpráva Státní veterinární správy ČR - Poděkování za pochopení zabíjaček(link is external)

Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování

Co se traduje:

Úředníci Evropské unie zakázali výrobu a prodej klasických žárovek.

(iHNed.cz: http://byznys.ihned.cz/c1-57216770-posledni-dny-klasicke-zarovky-eu-zakazala-i-ty-s-prikonem-40-w-konci-v-sobotu(link is external))

Jak je to doopravdy:

Evropská unie skutečně nařídila postupné stažení klasických žárovek se žhavícím vláknem z trhu. Toto rozhodnutí ovšem nebylo přijato nikým nevolenými „bruselskými‟ úředníky, ale na základě dohody představitelů vlád členských států a poslanců Evropského parlamentu, včetně těch z České republiky.

Vysvětlení:

Členské státy Evropské unie dlouhodobě usilují o snižování spotřeby elektrické energie. Vedou je k tomu nejen stále rostoucí náklady na její výrobu, ale i snaha o zlepšení životního prostředí a snížení závislosti na dovozu energie ze zahraničí.

V rámci tohoto úsilí byla na úrovni Evropské unie přijata řada opatření – byly např. zavedeny tzv. energetické štítky, které umožňují kupujícím u některých druhů spotřebičů (např. lednice, mrazáky, pračky, vysavače apod.) snadno porovnat jednotlivé výrobky z hlediska jejich úspornosti.

U spotřebičů, kde to dostatečně široká nabídka alternativ umožňovala, však bylo rovnou rozhodnuto o stažení starších a neúsporných modelů z trhu a ukončení jejich prodeje. Zatímco u některých výrobků to v prodejnách spotřebitelé možná ani nezaznamenali (neúsporné modely televizorů, mrazáků a ledniček), zákaz prodeje žárovek vzbudil velkou pozornost.

Snaha o jejich stažení z trhu přitom nevzešla „z Bruselu“, ale přímo od členských států. Předsedové vlád a prezidenti členských států EU už v roce 2007 vyzvali Evropskou komisi k předložení návrhů na zvýšení energetické účinnosti osvětlení. K této jejich výzvě se o rok později přidali i poslanci Evropského parlamentu, zopakovali ji ministři vlád odpovědní za energetiku – včetně představitele České republiky(link is external) a učinili tak i šéfové států a vlád, včetně předsedy vlády ČR. Evropská komise následně připravila příslušnou legislativu, která po schválení odborníky z členských států v roce 2009 vstoupila v platnost a stanovila harmonogram postupného ukončování prodeje klasických neúsporných žárovek.

Více informací najdete na:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (česky)

Nařízení Komise (ES) č. 244/2009 ze dne 18. března 2009, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign nesměrových světelných zdrojů pro domácnost

Co se traduje?

Brusel nařídil, že chovatelé musejí dávat prasatům do kotců hračky, aby se cítila šťastná a navzájem se nekousala.

(Parlamentní listy: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Pry-vymyslel-totalni-blb-Politici-zavodi-kdo-se-vic-vydesi-231917(link is external))

Jak to je doopravdy?

Evropské právo se týká řady oblastí včetně životních podmínek hospodářských zvířat, ale o hračkách pro prasata se žádné směrnice ani nařízení nezmiňují.

Vysvětlení:

Mýtus pravděpodobně vznikl nesprávnou interpretací obsahu směrnice Rady 91/630/EHS (v pozdějším znění 2008/120/ES), kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat. V ní mj. stojí, že „členské státy zajistí, aby prasnice a prasničky měly stálý přístup k manipulovatelnému materiálu“, který je ovšem v příloze ke směrnici výslovně popsán jako „sláma, seno, dřevo, piliny, houbový kompost, rašelina nebo směsi takových materiálů, které neohrožují zdraví zvířat“. Požadavek na manipulovatelný materiál v kotcích vychází z vědeckých studií, které prokázaly, že prasata v kotcích mohou být náchylná k sebeubližování nebo k ubližování ostatním prasatům (hryzání ocasů).

Samotná otázka manipulovatelného materiálu v kotcích je však zlomkem toho, co přijatá směrnice stanovuje. Cílem je zavést společné minimální podmínky pro ochranu prasat, které se týkají krmení, velikosti kotců nebo provádění různých bolestivých zákroků. Aby se předešlo nadměrnému trápení zvířat, mohou tyto zákorky jako např. kastrace, broušení zubů nebo krácení ocasů provádět pouze kvalifikované osoby. Kupovat prasatům hračky ale chovatelům směrnice skutečně nepřikazuje.

Více informací:

Evropský úřad pro bezpečnost potravin „The risks associated with tail biting in pigs and possible means to reduce the need for tail docking  considering the different housing and husbandry systems“ (2007)Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN••• (jenom anglicky)

Směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (kodifikované znění)

Co se traduje:

Brusel nám ještě před vstupem do Evropské unie zakázal volný prodej pečiva. Z hygienických důvodů mělo být pečivo baleno do mikrotenových sáčků.

(iDNES.cz: http://zpravy.idnes.cz/koblihu-koupite-uz-jen-v-igelitu-do3-/domaci.aspx?c=A020919_212215_domaci_was(link is external))

Jak je to doopravdy:

Povinnost balit při prodeji pečivo do mikrotenových sáčků po jistou dobu skutečně existovala, ale neměla s Evropskou unií nic společného. Toto kritizované opatření vyžadovala vyhláška českého Ministerstva zdravotnictví z roku 2002. Stanovovala pravidla pro zacházení s potravinami určenými pro prodej, aby „byla vyloučena rizika jejich kontaminace a po dobu prodeje byla zachována jejich zdravotní nezávadnost a jakost.“ Přeneseno do praxe to znamenalo balení pečiva do mikrotenových sáčků.

Vysvětlení:

V období před vstupem do EU se Česká republika snažila v procesu tzv. harmonizace přizpůsobit již existujícímu evropskému právu a přenést do českého práva standardy spojené s fungováním jednotného evropského trhu.

V řadě případů ovšem předpisy Evropské unie stanovují pouze minimální společné požadavky. Pokud se ovšem členské státy rozhodnou, mohou z vlastní vůle přijmout nad rámec evropského práva přísnější opatření.

Evropská unie vydala v roce 2002 nařízení stanovující obecné zásady a požadavky pro bezpečnost potravin, které státům ukládaly povinnost prevence vzniku a rozšíření zdravotních rizik. Tato norma ovšem nestanovovala konkrétní nástroje, jakými potravinové bezpečnosti dosáhnout, a už vůbec nestanovovala požadavek balení koblih do sáčků.

Zmíněná „koblihová vyhláška“ vznikla na českém Ministerstvu zdravotnictví, které se rozhodlo přijmout přísnější normu, než bylo pro sladění s právem EU nutné. Jelikož k tomu došlo v době přijímání řady nových předpisů z důvodu blížícího se vstupu do EU, rychle se rozšířila mylná informace, že i tuto vyhlášku má na svědomí „Brusel.“

Česká „koblihová vyhláška“ přestala platit na jaře roku 2006, přesto se mýtus o nesmyslném rozhodnutí Bruselu balit koblihy udržel ve veřejném prostoru minimálně do roku 2014.

Více informací najdete na:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin(link is external) (česky)

Vyhláška ministerstva zdravotnictví 347/2002 o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin(link is external)

Co se traduje?

„Po rumu nám Brusel zakázal i pomazánkové máslo,“ psala česká média na podzim roku 2012. Tyto titulky vyvolaly vlnu rozhořčení a kritiky a Evropská unie byla vnímána jako instituce zasahující do práva volně vyrábět tradiční národní produkty. Padala i přirovnání k rozhodnutím z doby centrálního plánování za totalitního režimu.

(výstřižek: TN: http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/galerieco-nam-eu-zakazala-pomazankove-maslo-marmelada-rum.html(link is external))

Jak to je doopravdy?

Evropská unie nezakázala výrobu pomazánkového másla, ani výrobu tuzemského rumu. Společné evropské předpisy však vyžadují, aby se tyto konkrétní výrobky jmenovaly jinak, protože jejich dřívější u nás používaný název byl vzhledem k jejich skutečnému složení zavádějící.

O naše pochoutky jsme proto nepřišli, jen je v obchodech nacházíme pod jiným názvem, například jako máslová pomazánka, české pomazánkové nebo smetanový krém. A místo tuzemského rumu najdou spotřebitelé v obchodech tuzemák nebo plachetničák.

Důvody k zavedení změn:

Proč k přejmenování došlo? Pomazánkové „máslo“ ani tuzemský „rum“ svým složením neodpovídají tomu, co lidé v Evropské unii od produktů pod těmito názvy očekávají. 

Máslo a pomazánkové máslo mají odlišné složení i vlastnosti (na pomazánkovém másle rybu neusmažíte, ani z něho neušleháte náplň do dortu), a neměly by proto používat totožný název. Za máslo je na společném evropském trhu považován pouze ten výrobek, který obsahuje více než 80 % mléčného tuku. České pomazánkové máslo ho má jen mírně nad 30 %. Označení odkazující na podstatu výrobku, tedy na máslo, je tak v případě pomazánkového másla zavádějící. Ve skutečnosti se nejedná o pravé máslo, ale o pomazánku ze smetany a mléčné sušiny.

Českému zákazníkovi je sice rozdíl jasný, ale díky otevřenému trhu je nutno zohlednit skutečnost, že české výrobky putují do zahraničí a naopak řada zahraničních produktů se do ČR dováží.  Zvláště ve chvíli, kdy spotřebitel nejen v ČR vybírá z produktů s řadou názvů, jako je např. tradiční máslo, čerstvé máslo, lahodné máslo, nedělní máslo apod., je nutné zajistit, aby měl jistotu, co kupuje. A pro všechny výrobce je důležité, aby pro jejich konkurenční boj na českém i evropském trhu platila totožná pravidla.

Výrobci, kteří by chtěli používat staré označení pomazánkové máslo, by v podstatě klamali spotřebitele a poškozovali ostatní výrobce dodržující pravidla. Dělo se tak například na Slovensku, kde někteří čeští producenti realizovali neoprávněnou výhodu vůči svým slovenským konkurentům. Na základě obdržené stížnosti Evropská komise musela věc postoupit Soudnímu dvoru EU, který v roce 2012 rozhodl, že ČR - tím, že dovolila, aby mléčný výrobek, který nemůže být označován jako "máslo", byl nabízen pod názvem "pomazánkové máslo" - porušila evropské právo.

Příběh tuzemského rumu je v mnoha ohledech podobný.  Společné evropské standardy specifikují pravý rum jako výrobek získaný zkvašením a následnou destilací melasy nebo sirupu z cukrové třtiny. „Rum“, který všichni známe jako tuzemský, je však vyráběn jinak.

Kvůli vysoké dovozní ceně pravého kubánského rumu se začala v 19. století na území Rakouska-Uherska vyrábět jeho domácí náhražka. Základem byl líh získaný kvašením a destilací bramborového škrobu. Ten se pak dochutil rumovou esencí. V kvalitě destilátu z cukrové třtiny a destilátu z brambor je ovšem významný rozdíl.  Přejmenování tuzemského rumu tedy zákazníkům v celé EU usnadnilo rozpoznání pravého rumu od jeho tuzemské varianty.

Český zákazník nepochybně ocení, když díky důslednému uplatňování správného označení spolehlivě rozpozná své oblíbené pochoutky, přestože jsou do obchodu dovezeny z různých koutů Evropy.

Více informací:

Máslo viz: Nařízení Rady č. 1234/2007 kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“)(link is external) (česky)

Rum viz: Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 110/2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89

Co se traduje?

Česká média přinesla zprávu, že EU zakázala dětem bez dozoru nafukovat balónky a troubit na frkačky.

(Novinky.cz: http://bit.ly/1qWr5yO(link is external))

Jak to je doopravdy?

Evropská unie v žádném případě nezakazuje dětem nafukovat balónky. Směrnice o bezpečnosti hraček z roku 2009 ukládá výrobcům a dovozcům povinnost uvádět na obalech hraček informace o rizicích, která se při manipulaci s nimi mohou vyskytnout. Informace na obalu tak slouží především jako varování pro rodiče.

Vysvětlení:

Jelikož jednotný trh EU umožňuje výrobcům i dovozcům prodávat zboží v kterémkoli z členských států, je velmi důležité stanovit společné standardy, které produkty musejí splňovat, např. v oblasti zdraví, bezpečnosti či ochrany spotřebitele. Kupující kdekoli v EU tak mají jistotu, že výrobky mají odpovídající kvalitu, a výrobci a dovozci ze států mimo Evropský hospodářský prostor se místo 28 různých národních norem řídí pouze jednou normou společně přijatou všemi členskými státy na úrovni EU. Není tak možné, aby jakýkoliv výrobce legálně získal neoprávněnou výhodu oproti jiným tím, že nedodrží společné standardy, a současně je lépe chráněn spotřebitel.  

Hlavním účelem příslušné směrnice o hračkách je chránit zdraví a bezpečnost dětí. Předpis stanovuje řadu parametrů pro výrobce (např. pokud jde o chemické složení, fyzikální vlastnosti apod.), které jejich produkty musejí splňovat, aby mohly být prodávány v EU. Dětem však žádné příkazy ani zákazy neukládá. Odpovědnost za řádné a bezpečné používaní hraček tak nesou především dospělí. A právě těm je určeno připomenutí možných rizik, jehož uvedení v podobě stručného varování na některých hračkách vyžaduje tato směrnice.

Více informací najdete na:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček

Co se traduje?

Evropská unie chce kadeřnickému personálu zakázat nošení vysokých podpatků, náramků a prstýnků.

TV Nova - http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahranici/v-bruselu-uz-nevi-co-by-nova-bizarni-smernice-resi-podpatky-kadernic.html(link is external)

Týden - http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/zpravy-z-absurdistanu/brusel-chce-kadernicim-zakazat-podpatky-a-prstynky_230834.html(link is external)

Jak je to doopravdy?

Evropské právo nijak neupravuje, co kadeřnice mohou a nemohou nosit.  S návrhem stanovit v tomto odvětví společné evropské předpisy přišly oborové organizace sdružující majitele a zaměstnance kadeřnických salonů.

Vysvětlení:

Návrh upravující pracovní podmínky zaměstnanců kadeřnictví a holičských salonů skutečně vznikl, nepochází ovšem z dílny institucí Evropské unie. Jde o dokument předložený organizacemi Coiffure EU (sdružující majitele kadeřnických salonů) a UNI-Europa Hair & Beauty (odborová organizace zaměstnanců v odvětví kadeřnictví), který byl prezentován pod názvem Evropská rámcová dohoda o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v odvětví kadeřnických služeb.

Skutečnost, že uvedené organizace jsou evropské (ve smyslu sdružující zaměstnavatele a zaměstnance z více evropských států) a že svou dohodu přijaly v Bruselu, stačila některým sdělovacím prostředkům k tomu, aby z dohody udělaly záměr přijmout předpis Evropské unie – a mýtus o dalším nesmyslném návrhu úředníků Evropské unie byl na světě. A to navzdory tomu, že ačkoli zmíněné oborové organizace usilovaly v rámci tzv. sociálního dialogu s institucemi EU o to, aby se jejich dohoda stala závaznou evropskou normou, Evropská komise se rozhodla jejich návrhem nezabývat.

Původní zprávu britských bulvárních listů The Sun a Daily Mail převzala řada českých médií, aniž by ověřovala její správnost.

Více informací:

Evropská rámcová dohoda o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v odvětví kadeřnických služeb

Program Evropské komise pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), jehož součástí je rozhodnutí nezabývat se návrhem dohody

Co se traduje?

Česká republika posílá do rozpočtu Evropské unie více peněz, než kolik dostává zpátky.

Jak to je doopravdy?

Od svého vstupu do EU v roce 2004 patří ČR mezi členské státy, které z rozpočtu EU dostávají podstatně více, než do něj přispívají, je tedy tzv. čistým příjemcem. Tento rozdíl je skutečně významný.

Od vstupu do EU 1. května 2004 do 30. června 2016 uhradila ČR do evropského rozpočtu 448 miliard Kč. Naopak z rozpočtu EU získala ČR 1.076 miliard korun, tedy o plných 628 miliard více než do EU zaplatila. Zjednodušeně se tak dá říci, že za celé dosavadní členství v EU jsme jako ČR za každou vyplacenou 1 Kč získali 2,40 Kč.

V roce 2015, který byl posledním "účetním" rokem programovacího období 2007-2013, byl také rokem rekordním. V roce 2015 totiž ČR obdržela z rozpočtu EU téměř pětinásobek toho, kolik sama poslala, když tzv. čistá pozice ČR vůči rozpočtu EU činila téměř 152 mld. Kč.  To je zhruba trojnásobek toho, kolik dává ČR ročně na obranu.

Vysvětlení:

Zdrojem rozpočtu EU jsou cla a jiné poplatky získané při dovozu zboží do EU, podíl z DPH vybrané ve státech EU a v neposlední řadě platby členských států vypočítané z jejich hrubého národního důchodu (HND). V souhrnu tvoří právě příspěvky z HND největší část rozpočtu EU, cca 70 %. Z pohledu členských států je tato složka EU rozpočtu ohraničena na maximálně 1,23% HND dané krajiny.

Většina z rozpočtu EU se však vrací členským státům prostřednictvím různých evropských politik, programů a projektů (evropské strukturální a investiční fondy, zemědělství, podpora vědy a výzkumu, vzdělávání, zahraniční politika a rozvojová spolupráce atd.). EU přispívá Česku například na projekty modernizace měst, venkova, dopravní infrastruktury i na vědecko-technologické projekty či politiku zaměstnanosti. Největší část prostředků z EU se rozděluje na projekty v rámci tzv. evropské politiky soudržnosti, jejímž cílem je snižovat ekonomické a další rozdíly mezi jednotlivými regiony.

Pro období 2014-2020 byl objem rozpočtu EU zastropován na úrovni 1% HDP EU, což je snížení oproti minulosti. Přes 94% těchto prostředků je přerozdělováno zpět do členských států, kdy necelých 6 % rozpočtu EU stojí fungování unijních institucí. Další zajímavostí evropského rozpočtu je, že na rozdíl od rozpočtů národních, musí být vždy vyrovnaný, jinak řečeno, nesmí být deficitní.

Více informací:

Ministerstvo financí ČR: Čistá pozice České republiky ve vztahu k rozpočtu Evropské unie 2004-2016

Rozpočet EU v České republice